🇸🇪 Stockholm
Na jaře letošního roku vedení NHL oznámilo, že v listopadu zorganizuje dva zápasy mezi Pittsburghem Penguins a Nashvillem Predators ve stockholmské Avicii Areně. A zpráva neušla pozornosti místních hokejových nadšenců, kteří krátce na to začali organizovat výpravu do hlavního města Švédska.
Když mi Bert poprvné představil možnost přidat se k němu na krátkou cestu do Skandinávie, nápad se mi upřímně líbil. Nicméně po zvážení všech okolností jsem se nakonec rozhodl nepřidat. V tu dobu jsme už totiž měli naplánovanou dovolenou na Faerské ostrovy a já jsem chtěl vyrazit na konferenci do Linkopingu. Protože obě tyto výpravy měly významně zasáhnout můj bankovní účet, rozhodl jsem se další cestu do drahé Skandinávie vynechat. Vše se ale otočilo o 180 stupňů, když mi o pár dní později zavolal Bert, který se mě znovu zeptal, zda bych si to ještě nechtěl rozmyslet. Při nákupů lístků totiž zjistil, že lze koupit pouze sudý počet kusů a tehdejší výprava čítala 3 členy. Netrvalo mi to dlouho a na nabídku jsem kývnul s tím, že uvidím, jak na tom budu s blížícím se datem odjezdu a pokud se na cestu nebudu cítit, lístek jednoduše prodám. Už v tu chvíli jsem ale moc nevěřil tomu, že bych do Stockholmu společně s Bertem, Zouhym a Bradym neodcestoval… zvlášť když jsem si uvědomil, že by se mohlo jednat o poslední šanci vidět legendárního Sydneyho Crosbyho naživo!
DEN 0: čtvrtek 13. listopadu 2025
Přestože letadlo odlétalo z pražské Ruzyně až v pátek krátce po poledni, rozhodl jsem se nepokoušet paní štěstěnu a do Prahy jsem se vydal už ve čtvrtek večer. V Praze jsem se jen ubytoval v oblíbeném hotelu na Karlíně, dal si sprchu a šel spát.
DEN 1: pátek 14. listopadu 2025
Protože jsem měl volné ráno v Praze, rozhodl jsem se napsat bývalému kolegovi Jozefovi, zda by se ke mně nechtěl přidat na snídani. Jakožto správný “yes man” Jozef souhlasil a navíc navrhl, abychom se sešli v jeho oblíbené kavárně Kafe Francin na Strossmayerově náměstí. Kávu jsem si sice nedal, ale bílý jogurt s granolou a ovocem byl vynikající. Kromě jídla a příjemného prostředí jsem si ale hlavně užil společnost. Jozefa jsem neviděl už několik měsíců, takže bylo super slyšet updaty z bývalé práce i jeho života.
Po snídani jsem si zavolal Uber, abych se přesunul se na letiště. Přijel pro mě řidič vietnamského původu, který z nějakého důvodu vůbec nepoužíval blinkry. Upřímně mi to nedělalo úplně dobře, ale vše dobře dopadlo a já se tak v pořádku shledal se Zouhym a Bradym v odletové hale ruzyňského letiště. Společně jsme prošli bezpečnostní kontrolou, naobědvali se v Bageterii Boulevard a poté si sedli k naší odletové bráně a čekali na zpožděné letadlo do Stockholmu. Čekání jsme si zkrátili diskuzí o mojí práci pro Spartu a snahou o vyjmenování všech vítězů Stanley Cupu od roku 2000 až po současnost – to jsme nezvládli.
Kolem 13:30 jsme konečně vzlétli. Let trval přibližně 2 hodiny, ale mně to připadalo jako chvilka. Celou dobu jsme si totiž povídali, a tak mi čas rychle utekl.
Po příletu do Stockholmu jsme nasedli do taxíku a přesunuli se do našeho hotelu Langholmen, který byl hooodně netradiční. Jednalo se totiž o budovu bývalé věznice. V ní se kromě hotelu nacházelo ještě muzeum a restaurace. My tím pádem nespali na pokojích ale na celách. Já jsem dostal celu číslo 301, na které nás už čekal můj “spoluvězeň” Bert.
Na hotelu jsme si jen nechali věci a prakticky hned vyrazili do víru velkoměsta - nejdříve na večeři do texaské restaurace a poté na zápas mezi Penguins a Predators do legendární Avicii Areny! Tam jsme sledovali pro mě relativně nezáživné utkání. První gól padl až ve druhé třetině, a to ještě relativně šťastnou střelou Evgenie Malkina zpoza brány soupeře. Tučňáci poté hájili nejtěsnější možný náskok až do samotného konce utkání. Ubránit se jim ho ale nepodařilo. Predátoři totiž odvolali krátce před poslední sirénou brankáře, přišlo buly a po šťastném odrazu se před brankářem soupeře nejlépe zorientoval domácí Filip Forsberg, který backendem uklidil kotouč za záda do té doby famózního brankáře Silovse. V prodloužení hraném 3 na 3 byli blízko vítěznému gólu borci z Pensylvánie, ale puk do brány nedostali. Hned v následujícím protiútoku se kotouče chopil legendární Steven Stamkos, zavezl jej do soupeřovy třetiny hřiště a nádhernou ranou pod víko nedal brankáři šanci. Nashville tedy vyhrál v prodloužení 2:1 a odnesl si ze zápasu dva body.
Po skončení utkání jsme ještě počkali na vyhlášení hvězd zápasu a následně se vydali do nedaleké hospody na jedno pivo. Protože už bylo relativně pozdě, pivo jsme do sebe relativně rychle kopli, zavolali si taxík a frčeli na hotel.
DEN 2: sobota 15. listopadu 2025
Po snídani ve věznici jsme vyrazili do města. Nejdříve jsme přešli relativně rušný most na protější ostrov Kungsholmen a poté pokračovali po pěkné pěší stezce podél vody, až jsme se dostali k městské radnici. I když foukal relativně studený vítr, nebe bylo naopak bez mráčků a svítilo sluníčko. I to nahrálo skutečnosti, že k radnici jsem přišel mokrý jak myš a chvíli jsem přemýšlel, zda se neodpojím od zbytku skupiny a nepůjdu se na hotel převléknout. To jsem ale neudělal, protože jsem nechtěl propásnout další zastávku - a ta byla opravdu speciální! V rámci NHL Global Series se do Stockholmu totiž vydal kromě dvou týmů NHL i Phil Pritchard, neboli člověk, který se stará o slavný Stanley Cup a pohár přivezl s sebou. Fanoušci tedy měli možnost se na pohár přijít podívat a vyfotit se s ním. A protože se taková příležitost nemusí opakovat, rozhodli jsme se jí využít.
Detail sochy před stockholmskou radnicí a za ní obrys historického centra na ostrově Gamla Stan.
Když jsme přišli do parku Kungsträdgården kousek od historického centra města, na fotku s pohárem se už stála poměrně dlouhá fronta. My se zařadili na její konec a než jsme se dostali na řadu, řádně jsme vymrzli. Za fotku s pohárem i s Philem to ale stálo. Před odchodem z fan-zony si ještě Brady zkusil v rámci několika dovednostních aktivit pro fanoušky vystřelit na bránu.
V tu chvíli se už blížil čas oběda, proto jsme přesunuli do malého nákupního centra kousek od parku, sedli jsme si do dobře hodnocené salaterie Zoey’s Freshfood a dali si vynikající zdravé jídlo za relativně přijatelnou cenu! A k mému překvapení jsme si od hokeje neodpočinuli ani tam! Vedle nás si totiž sedl přibližně starý pár muže a ženy a když pán viděl můj dres a Bradyho čepici s logem Pittsburghu Penguins, dal se s námi do řeči. Po chvilce z pána vypadlo, že jeho bratranec je brankář Carl Lindbom, který před pár dny debutoval v NHL za Vegas Golden Knights – WOW!
Po rozloučení se sympatickým párem jsme se vydali do centra center v podobě ostrovu Gamla Stan, kde jsme si prošli nejznámější památky města, konkrétně budovu Parlamentu, Stockholmský palác, Muzeum Nobelovy ceny a katedrálu sv. Mikuláše. Po nutném kolečku v přelidněném centru jsme přešli most a zamířili do alternativní klidné čtvrti Södermalm. Tam jsme si zašli na kávu do vynikající kavárny Lykke. Po kávě jsme se shodli na tom, že co jsme chtěli vidět, jsme viděli, navíc padala tma, a tak jsme se rozhodli přesunout do hospody The Mad Hatter, kde jsme si krátili čas před večeří.
Kolem 18. hodiny jsme chtěli Bradymu ukázat slavnou restauraci Meatballs for the People. Bohužel před ní byla taková fronta, že jsme raději našli alternativu v podobě restaurace Pelikan o pár bloků dál. Tam to bylo hodně zajímavé. V jedné polovině restaurace všichni hosté seděli u nádherně prostřených stolů a mezi nimi chodili upravení číšníci, kteří místu dodávali pocit luxusu a noblesy. Rozhodně se tedy nejednalo o podnik, kam bych si vzal hokejový dresu Pittsburghu Penguins. V druhé polovině to byla jiná písnička. Kolem baru totiž postávali lidé s drinky v ruce, hudba tam hrála mnohem více nahlas a všichni byli oblečeni snad ještě více fancy než v té první půlce. Podle Bertových slov to tam vypadalo na nějaký maturitní večírek. To sice nebyl ten případ, ale mělo to tam takový vibe - to se musí Bertovi nechat. Číšník nám řekl, že pokud nemáme rezervaci a chceme někde jíst, musíme kousnout půlku s barem a podle jeho slov “take it easy” nemáme mít přehnaná očekávání. Když jsem si ale uvědomil, jak to tam vypadalo, pro mě osobně bylo hodně těžké mít malá očekávání. A Pelikan nezklamal! Hned chleba s nadýchaným máslem mě vystřelil z trenek. Po něm přišla ještě skvělá pórková polévka a hodně poctivé masové koule s bramborovou kaší. V Pelikánovi to byla prostě raketa - a to nejen po gastronomické stránce, ale i po té společenské! Když jsem se totiž po večeři vracel z toalety zpět ke stolu, zastavila mě dvojce Švédů přibližně v mém věku a začali se mě vyptávat na můj dres Sidneyho Crosbyho. Kdyby se čeští kluci nezvedli od stolu a nechtěli jít, se dvěma Švédy bych si možná povídal ještě teď!
Fotka s dvojicí Švédů z restaurace Pelikan.
Po zaplacení jsme se vydali pěšky na hotel. V plánu bylo, že se projdeme jen kousek a po nějaké době si zavoláme taxi. Cesta nám ale rychle utíkala – možná i proto, že jsme hráli sportovní kvíz, a tak jsme 6 km dlouhou cestu zvládli celou. Na hotelu jsme si dali jedno pivo na dobrou noc, já jsem potom udělal ještě něco málo do práce a kolem půlnoci jsme si šli lehnout.
DEN 3: neděle 16. listopadu 2025
Po snídani jsme si sbalili věci a přesunuli se taxíkem do muzea Vasa, kde jsme strávili asi 2 hodiny prohlídkou stejnojmenné lodi. Ta se potopila hned při své první plavbě v roce 1628. Její vrak ležel dalších 333 let na dně stockholmských vod, než byl v roce 1961 vyzvednutý a uložený do muzea. V muzeu jsem sice už byl před třemi lety s Klárou, ale i tak bylo pěkné se na monumentální dřevěnou loď zajít znovu podívat a připomenout si její historii.
Kolem poledne jsme nasedli do auta a jeli na letiště. Následovala bezpečnostní kontrola, pozdní oběd a klidný let do zpět Prahy.
DOJMY ZE STOCKHOLMU
NHL v Evropě? Naposledy! Před cestou do Stokcholmu jsem mohl říct, že jsem na vlastní oči viděl 3 zápasy NHL: zápas mezi Predators a Sharks na podzim roku 2022 v Praze, zápas mezi Rangers a Capitals na jaře roku 2024 v New Yorku a nakonec zápas mezi Devils a Sabers na podzim roku 2024 znovu v Praze. Po posledním zmíněném zápase jsem si řekl, že se na další klání organizované v Evropě nepohrnu. V obou případech jsem totiž byl zklamaný z předvedené hry i atmosféry na stadioně, která se se zápasem play-off v Americe vůbec nedala srovnat, a tím pádem jsem přestal být přesvědčený o tom, že bych za takovou zkušenost měl utrácet svoje peníze. Bohužel musím konstatovat, že můj názor nezměnil ani letošní výlet do Stockholmu, který mě jen utvrdil v tom, že zápasy NHL v Evropě nejsou nic pro mě. 🏒
Švédové jsou cool! Vždy, když se vrátím ze Švédska, říkám si, že ti Švédové jsou moc milí lidé. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Určitě tomu přispěla skutečnost, že jsem celý víkend chodil po Stockholmu v dresu Pittsburghu Penguins, ale často se mi stávalo, že mě někdo zastavil, zeptal se na zápas a při té příležitosti se zeptal i na něco osobního. Bylo to vážně moc milé a já osobně si tato malá setkání a krátké rozhovory neskutečně užíval. ❤️
FOTKY
Fotky ze Stockholmu najdete zde.